Kdo chodí do radotínského kina, ví, že návštěvníky vítá stále stejná tvář. Jiří Rydrych, vedoucí Kina Radotín, si brzy odkroutí za filmovou promítačkou třicátou sezonu. Když jsem za ním dorazil na rozhovor, už na mě čekal. Skončil dříve.  Do kina ten večer totiž nepřišli žádní diváci. „Naštěstí se to nestává moc často,“ říká s úsměvem.

Co bylo dnes na programu, že nepřišli lidi?
Německý film Odvrácená strana měsíce. Je to jeden ze série evropských filmů, které musíme jednou za čas nasadit, protože na ně dostáváme dotace z evropského filmového fondu. To dopředu víme, že návštěvnost bude nižší, i když to nejsou vždy úplně špatné filmy, rozhodně jsou lepší než ty americké.

Míváte někdy naopak plno?
Zrovna nedávno bylo skoro vyprodáno na Lichožrouty, hodně lidí přišlo také na film Bezva ženská na krku, Dítě Brigit Jonesové, Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti…

Chodí se víc na filmy pro děti nebo pro dospělé?
Určitě na ty dětské, ty dělají tak 70 procent veškeré návštěvnosti. Zrovna nedávno tu byla na jednu pohádku fronta dětí. To se jinak moc často nestává.

Myslíte, že lidé z Radotína chodí spíše do multikin, kde jsou vstupenky někdy i za dvojnásobnou cenu?
Nevím, ale třeba se nám stalo, že přišla rodina s dětmi na pohádku a když děti zjistily, že tu nemáme popcorn, tak všichni odešli. Já jsem se tomu dlouho bránil, ale po této zkušenosti jsme zavedli popcorn i u nás. A musím říct, že třeba minulý víkend jsme prodali 80 popkornů.

Jak jste se vlastně ke své práci dostal, kdy jste začal v radotínském kině pracovat?
V březnu roku 1988. Za rok a půl to bude třicet let. Přihlásil jsem se na inzerát, kde stálo, že se hledá vedoucí kina. A protože v té době jiný zájemce nebyl, děláte vlastně pořád včetně víkendu, tak jsem nastoupil a pracuji tu dodnes.

A vy jste měl nějaké zkušenosti s filmem či filmovou technikou?
Vůbec ne, já jsem vyučený automechanik a pak jsem dělal dvanáct let v místní Jankovce ve vzduchotechnice. Ale ze začátku nebylo potřeba umět pracovat s filmem, protože jsem nastupoval jako vedoucí a kromě mne tu pracovali na střídačku dva promítači. Jenže ti pak časem odešli, tak jsem se to musel naučit já. Tehdy na to byl kurz, 14 dní přednášek, pak 14 dní doma učení a potom promítací zkoušky z pěti předmětů a v každém padesát otázek. To bylo jako na střední škole, akorát jsme na to měli měsíc.

Jaké byly vaše začátky v kině, chodilo tehdy hodně lidí?
Ale docela jo, tak to víte, tehdy byl lístek do první řady za korunu, od druhé do desáté za dvě a od jedenácté výš za 4 koruny. Takže se chodilo tehdy skoro na každý film. Ale já osobně jsem zažil největší frontu do radotínského kina ještě jako dítě. To tehdy dávali nějaký americký film, který se jmenoval Autobus a fronta byla až dolů ke křižovatce pod Korunou.

To je radotínské kino tak staré?
Devadesát let! První projekce tu byla v roce 1926, je to jedno z nejstarších kin v Praze. Vlastně to ještě ani Radotín k Praze nepatřil, ale co vím, bylo to kdysi předpremiérové kino, tady se hrály premiéry, které nedávali ani v Praze.

Kdo vlastně filmy vybírá?
Já. Vybírám filmy, které nabízejí distributoři, sestavuji program, lepím plakáty, píšu články o filmech do radničních novin a večer samozřejmě promítám.

Počkejte, já myslel, že máte pohodovou práci, každý večer dvě tři hodinky posedíte u filmu a celý den volno…
Denně pracuji tak 11 hodin. Jen nahrávání filmů na server mi zabere měsíčně tak třicet hodin. Kromě toho je tu hodně papírování a práce s propagací. Dokonce, když se dělala rekonstrukce, tak jsem sám ručně odmontovával sedačky z jednoho pražského kina, které jsme koupili a převážel je k nám do kina a pak je zase montoval…

Podle jakého klíče vlastně filmy vybíráte? Podle toho, jak se líbí vám?
Většinou beru premiérové filmy, ale samozřejmě sleduji i recenze, co se lidem líbí, jaké mají hodnocení.

Trefujete se do vkusu lidí, na jaký druh filmu lidé vlastně nejvíce chodí?
Řekl bych, že lidi mají raději veselé filmy, komedie, mnohem více než nějaké psychologické vážné věci. Ale dost často se do vkusu netrefíte. Já ani za ta léta neodhadnu, na co lidi přijdou a na co ne. Jsou dny, kdy čekáte nápor lidí, ale přijde jich málo, a někdy je to zase naopak, záleží na dnech, jestli je úterý, čtvrtek, sobota, co zrovna dávají v televizi, jaké je počasí... Ale řekl bych, že více lidí chodí na filmy, které mají špatné hodnocení filmových kritiků a naopak.

Jaký film se nejvíce líbil vám osobně v poslední době a díváte se vlastně na všechny filmy, které promítáte?
Dívám se na hodně filmů, ale všechny nestihnu. Ale třeba Teorii tygra jsem viděl pětkrát. To byl fakt mimořádný film. Ten jsme dávali tři týdny a lidi pořád chodili. Úspěch měla i Padesátka, ale takových filmů je bohužel málo.

Všiml jsem si, že v posledním roce stále častěji nasazujete i alternativní programy, jako jsou různé koncerty vážné hudby, ale i koncerty nejrůznějších kapel…
Ano, ten alternativní program docela táhne. Jsou to záznamy, měli jsme tu nedávno například koncert skupiny Kiss, ale i symfonické orchestry z Londýna, koncerty operních zpěváků – 19. listopadu budeme promítat živý přenos z vánočního koncertu v Maastrichtu, kde bude zpívat André Rieu. Na tyto alternativní programy k nám hodně jezdí i diváci z jiných částí Prahy, ale i měst. Přijeli teba lidé  z Příbrami, mikrobus z Brandejsa nad Labem a tak.

Na co byste pozval radotínské spoluobčany, co máte na programu v nejbližších týdnech?
Tak třeba v neděli 27.litospadu budeme promítat záznam z Opery National de Paris, začátkem prosince to pak bude záznam mnichovského koncertu, kde vystoupí trio operních pěvců Anna Netrebko, Jonas Kaufmann a Thomas Hampson. A v průběhu listopadu tu budeme mít ještě jednu specialitu, přehlídku outdoorových filmů, které jsou moc pěkné a s ní budou spojeny soutěže, debaty s tvůrci apod.

Tak přejeme co nejvíce diváků!

S kým byste si rádi přečetli další rozhovor? Napište nám tip do diskusí pod tímto článkem.