Prázdniny jsou za dveřmi, u konce je také letošní lakrosová sezóna. Jaká byla? K úspěchům týmu LCC a především zlatému vystoupení na prestižním turnaji - Memoriálu Aleše Hřebeského - se vracíme v rozhovoru s trenérem Miroslavem Knotkem.

Tým LC Custodes opět po třech letech zvedl nad hlavu pohár pro nejlepší tým Memoriálu Aleše Hřebeského. Jak se s odstupem času na turnaj díváte? Bylo těžké pohár získat?
Každý rok je těžké vyhrát turnaj. Týmy jsou stejné, ale hráči se mění. Hráčská základna v Kanadě je podobná jako u nás ve fotbale, v USA je ve statisících. Každý výsledek do třetího místa je vždy úspěch a každé naše vítězství v turnaji přináší následující rok větší herní kvalitu ze zámoří. Pro LCC, vzhledem k jeho dominanci v české lize, je to vždy vrchol sezóny.

Nejtěžším zápasem bylo jistě osmifinále s Albertou. Připravovali jste se nějak speciálně na tento tým?
S Albertou jsme loni prohráli dvakrát o gól a zvlášť finále bylo z našeho hlediska smolné. S kolegou, hlavním trenérem Patrikem Procházkou, jsme se soustředili na týmovou eliminaci nevynucených chyb a zlepšení herní produktivity u všech hráčů. Začátek zápasu nám moc nevyšel, ale pak jsme je porazili jejich vlastní zbraní – kanadským stylem, tedy důrazem, bojovností a nasazením až do poslední vteřiny. Na nájezdy jsme měli navrch a na klíčových hráčích Alberty, kteří nás vlastně vloni porazili, byla znát nervozita. Zápasy s týmy z Ontaria, Alberty a Britské Kolumbie jsou vždy o kolektivním výkonu. Alberta, Pioneers a Green Gaels mají ve svém středu hráče, kteří hráli na univerzitě, nebo v profi soutěžích na úplně jiné úrovni.

Vypjatý zápas s Albertou skvěle vychytal brankář Jakub Mareš. Co jste na jeho výkon v osmifinále říkal?
Kuba je skvělý gólman, evropská špička. Věděli jsme, že se bude Albertě chtít pomstít za loňský rok a to chtěl i celý tým. Kuba byl základním kamenem úspěchu.

Finále už bylo poměrně jednoznačnou záležitostí. Váš tým již vlastně slavil po semifinále. Asi jste si hodně věřili proti Skotům, že ano?
Bylo a věděli jsme, že vyhrajeme. Po pravdě jsme slavili v rámci možností už v pátek. Letos došlo k situaci, která se nám ještě za ta léta nestala. Silné týmy se potkaly už v osmifinále a do jedné větve pavouka se dostali hlavní favorité. Příští rok už budeme nasazovat týmy tak, aby se favorité potkali co nejpozději. Celá situace nahrála Glasgow, což je tým druhého sledu. V minulosti se umisťoval až v druhé desítce pořadí. Podařilo se jim porazit nejsilnějšího soupeře z horní části herního plánu Turku Titans a tím se dostali tak daleko. Finále jasně ukázalo kvalitativní rozdíl.

Který z kluků se podle vás nejvíce zasloužil o zisk cenné trofeje?
Všichni. Každý v LCC pochopil, kde je jeho místo a co má pro tým udělat. My jako trenéři jsme na ně hrdí. Je pro nás obtížné připravit a motivovat tým, tak aby čelil takovým soupeřům. V Čechách a v Evropě bohužel nemáme soupeře.

V jakém "stavu" je nyní tým LC Custodes? Budou odcházet nějací starší hráči, tedy čeká tým větší generační výměna, anebo jádro týmu, složené ze zkušených hráčů, zůstane i v příštím ročníku?
Nechystáme generační výměnu. Nejstaršímu hráči je 32 a druhému 29 let. Jádro týmu je pořád v nejlepších letech a zkušenosti jsou potřeba. Tahouni týmu jsou ve věku 22-26 let. Každý rok se tým doplňuje o talentované juniory.

S jakými cíli půjde tým do nové sezóny?
Hlavní cíl jsme splnili – vítězství na MAH 2017. V sobotu 10.6. se nám podařilo obhájit titul Mistra ČR. Na začátku září nás čeká druhý ročník Memoriálu Franka Menschnera, který chceme opět vyhrát. Letos v září vynecháváme Pohár mistrů evropských zemí ve field lakrose v Belgii a soustředíme se na LaxAllStars North American Invitational v městě Syracuse, ve státě New York. V loňském roce jsme se na tomto turnaji umístili na pátém místě, hned za indiánskými týmy a nejlepším poloprofesionálním týmem USA z Vermontu. Na podzim chceme obhájit titul ve field lakrosu. Teď pokračujeme v přípravě na ME ve finském Turku. Základním kamenem reprezentace bude LCC. Z 23 hráčů bude asi 16 hráčů z Radotína. Ve čtvrtek 6.7. odlétáme a čeká nás historicky první mistrovství Evropy. Češi patří mezi favority. Turnaje se zúčastní 13 týmů. Mezi favority patří také domácí Finové, Anglie s krajánky z Kanady, Německo a Izrael.

Jak vidíte budoucnost lakrosu v Radotíně v příštích někoolika letech? Jak se vám jeví týmy žáků a juniorů?
O budoucnost se stará početná skupina trenérů v čele se Simonou Barákovou a Tondou Gottwaldem. Naše základna čítá na 350 členů LCC, v mládežnických kategoriích máme na 200 hráček a hráčů. LCC má v tuto chvíli budoucnost zajištěnou.

Budou podle vás týmy mužů a žen (hochů a dívek) i v dalších letech dobývat turnajová vítězství?
Děláme pro to vše. Bereme i to, že vítězství není vše. Naším cílem je vychovat z hráčů osobnosti, které budou mít všechny předpoklady uplatnit se i v budoucnosti a ne jen na poli sportovním.

Rozhodně všechny trenérky a všichni trenéři zaslouží velkou pochvalu za to, jak se dětem věnují. Musí vás těšit ta velká "lakrosová rodina" v Radotíně...
Patřím k zakládajícím členům týmu, který začal hrát tento lakros v polovině osmdesátých let. Po roce 1990 nás nikoho nenapadlo, kam až můžeme dojít. Je to neskutečná historie, která ovlivnila mnoho z nás a jsem pyšný, že jsem pořád součástí LCC. Je opravdu skvělé sledovat, jak vyrůstají další generace lakrosových hráčů LCC.

Lakrosové hřiště má od letošního roku zastřešenu jednu tribunu. Bude zastřešena i druhá část tribuny, resp. čeká lakrosový "stánek" nějaká další rekonstrukce?
Chceme pokračovat v další modernizaci a zlepšování podmínek v areálu. Prioritou pro nejbližší budoucnost je výměna koberce. Po deseti letech aktivní zátěže je už v havarijním stavu. Budeme doufat v úspěch v dotačním řízení na MHMP. Tribuna na druhé straně by měla následovat.

Co vy a lakros, neuspořádáte nějaký zápas veteránů?
Jsme s Patrikem Procházkou pořád na soupisce LCC a v momentě, kdy kluci nemohou, tak naskočíme :-). Letos jsem odehrál asi tři zápasy. Každý rok na podzim spolu s restaurací Sokolovna pořádáme veteránský turnaj hráčů nad 40 let. Zatím se nám daří vyhrávat.

Jste starostou radotínského Sokola, který provozuje řadu sportů. Roste v poslední době zájem dětí o sportování?
Roste. Obrovský boom, kromě lakrosu, zažívá badminton. Odchovanci oddílu badmintonu se prosazují na republikové úrovni a dokonce pronikli i do mládežnických reprezentačních výběrů. Skvělý je i oddíl gymnastiky, který založil Vilém Kocián a Lenka Pavilková Doležalová a řadu let vychovává výborné gymnastky i gymnasty.

Může podle vás právě sport odtáhnout děti od počítačů, tabletů a mobilů?
Asi úplně ne, ale rozhodně pravidelné sportovní zatížení dětí jejich digitální svět omezuje. :-)

Jste místostarostou na radnici, starostou Sokola, trenérem lakrosu... Zbývá vám ještě čas na další koníčky? Jak nejraději relaxujete?
Lakros a Sokol je koníček. Snažím se pravidelně běhat kolem Berounky a v okolních lesích. Při běhu relaxuji a často přemýšlím o nových věcech a projektech. V zimě běžky a sjezdovky.