Základní umělecká škola v Radotíně vychovává mladé muzikanty již od roku 1955. Kolik talentů školou prošlo, jaký mají děti vztah k hudbě a o jaké nástroje je v současné době největší zájem, to nám prozradil ředitel školy Pavel Motlík.
Na ZUŠ Radotín působíte od roku 1981. Jak vzpomínáte na vaše učitelské začátky?
Vzpomínám na ně docela rád. Byl jsem čerstvý absolvent konzervatoře , ve zdejší škole tehdy působila řada vynikajících učitelů a pokud měl člověk oči i uši otevřené, mohl se toho od nich spoustu naučit. Panovala zde tvůrčí atmosféra, starší kolegové byli velmi vstřícní, ale zároveň dokázali být velmi kritičtí. Škola byla svou velikostí malá, pracovalo se ve velmi neuspokojivých podmínkách, ale pracovalo se s obrovským nasazením, elánem a kdo uměl a chtěl naslouchat, byl velmi obohacen.
Učíte zhruba šestatřicet let. Měl jste štěstí na nějaké talenty - stali se z některých žáků profesionální hudebníci?Vzpomínám na ně docela rád. Byl jsem čerstvý absolvent konzervatoře , ve zdejší škole tehdy působila řada vynikajících učitelů a pokud měl člověk oči i uši otevřené, mohl se toho od nich spoustu naučit. Panovala zde tvůrčí atmosféra, starší kolegové byli velmi vstřícní, ale zároveň dokázali být velmi kritičtí. Škola byla svou velikostí malá, pracovalo se ve velmi neuspokojivých podmínkách, ale pracovalo se s obrovským nasazením, elánem a kdo uměl a chtěl naslouchat, byl velmi obohacen.
S tím talentem je to trochu ošidné, on sám o sobě nestačí a ve většině případech to bývá tak, že když je talent, chybí píle a zase obráceně. Měl jsem možnost pracovat se žáky, kteří měli obojí, ale nakonec dali přednost úplně jiné profesi. Pokud vím, tak jen jeden jediný se hudbou živí a uživí. Pokud ale vezmu školu jako celek, tak se dá říci, že vychovala celou řadu muzikantů, tanečníků i výtvarníků, kteří se po absolvování středních a vysokých škol stali výkonnými umělci a pedagogy na všech stupních škol a několik jich pracuje i v naší škole.
Jak se za tu dobu, co učíte, změnil podle vás přístup žáků k hudbě?
Já si myslím, že jejich přístup se nijak výrazně nezměnil, jen v dnešní době mají daleko víc možností a různých lákadel a to se týká nejen hudby, ale i ostatních oborů, které na naší škole máme. Ono hodně záleží na přístupu rodičů. Mnozí z nich si neuvědomují, že když „dopřejí“ svým dětem každý den jeden až dva kroužky, že to ty děti nemůžou zvládnout, mají-li se na ně doma připravovat. Možná to je jen můj pocit, ale zdá se mi, že děti k nám chodí víc unavené, než tomu bylo v dobách minulých.
Asi největším problémem rodičů je donutit děti doma cvičit. Co v tomto směru rodičům radíte?
Já už jsem to naznačil v odpovědi na předchozí otázku. Přístup a spolupráce rodičů se školou jsou hlavně v tom raném věku velmi důležité. Děti už se musí od samého počátku naučit pravidelně pracovat, zvyknout si na to, že to je jediný způsob, jak se něčemu naučit. Prostě to přísloví, že bez práce nejsou koláče, to u nás platí dvojnásob.
Vztah žáka k nástroji z velké části utváří i jeho učitel. Řešíte s kolegy, jak přistupovat k žákům tak, aby je nástroj bavil a nebyl jen povinností, nastolenou rodiči?
My se při výběru nástroje snažíme zohlednit několik faktorů. Jednak jsou to předpoklady dětí, pak jsou to jejich přání a v neposlední řadě jsou to možnosti školy. Pak je na učiteli, aby dětem ukázal veškeré možnosti toho svého nástroje a jeho uplatnění. Všechny nástroje ale mají jedno společné, musí se na ně cvičit a neplatí tady přímá úměra, že čím menší nástroj, tím méně se na něj musí cvičit.
Jaká je podle vás nezbytná doba cvičení, aby hraní vůběc vedlo k nějakým výsledkům?
To je velmi individuální, protože každé dítě je jiné. Já pokládám za podstatné, aby se děti už od přípravky naučily pravidelnosti, tedy že by se mělo cvičit každý den a není už tak důležité, jestli cvičím 30 minut, nebo hodinu. Důležitější je to, co se za tu dobu naučím. Děti by se měly už od malička naučit cvičit a ne jen přehrávat zadanou látku. Tady pokládám za klíčovou právě spolupráci školy s rodiči a přítomnost rodičů na hodinách dítěte.
To je velmi individuální, protože každé dítě je jiné. Já pokládám za podstatné, aby se děti už od přípravky naučily pravidelnosti, tedy že by se mělo cvičit každý den a není už tak důležité, jestli cvičím 30 minut, nebo hodinu. Důležitější je to, co se za tu dobu naučím. Děti by se měly už od malička naučit cvičit a ne jen přehrávat zadanou látku. Tady pokládám za klíčovou právě spolupráci školy s rodiči a přítomnost rodičů na hodinách dítěte.
Kolik vlastně celkem dětí navštěvuje ZUŠ Radotín?
V letošním školním roce máme 455 žáků a toto číslo se meziročně nijak významně neliší.
O jaké nástroje je v současné době největší zájem?
Nejvíce máme klavíristů, pak následuje kytara, zobcová flétna, elektrofonické klávesové nástroje, bicí nástroje, housle, akordeon, violoncello, zpěv, klarinet, saxofon, varhany, flétna, trubka.
Chybí vám v nějakém oboru učitelé a je vůbec těžké najít kvalitní pedagogy?
V současné době nám nikdo nechybí. Každý týden mi uchazeči o zaměstnání posílají své motivační dopisy a profesní životopisy. V dnešní době se muzikou uživí opravdu jen ti nejlepší z nejlepších. Školy každoročně vyprodukují stovky hudebníků, kteří neseženou angažmá v orchestru a tak opravdu máme velký zájem uchazečů o učení. Je úsměvné, když mi uchazečka o zaměstnání píše, že má bohaté zkušenosti s výukou žáků všech věkových kategorií a dál se pak dočtu, že je v 5. ročníku na konzervatoři. Jistě, každý jednou nějak musí začít, ale dle mého názoru některým mladým uchazečům chybí soudnost a pokora. Najít dobrého pedagoga není jednoduché, ale pokud dotyčný uchazeč je ochotný naslouchat , má o učení zájem, a je-li to lidsky kvalitní člověk, pak v tom nevidím problém. Teď jsem hovořil o těch mladých. Kvalitní učitelé staršího věku většinou už na nějaké škole působí.
ZUŠ Radotín dnes působí ve třech objektech, kromě hlavní budovy na Zderaské ulici také v Kulturním domě Koruna a v Základní škole Loučanská. Přesto byste potřebovali nové prostory. Existují plány na rozšíření současné hlavní budovy, V jakém je to stadiu, bude se škola rozšiřovat?
Je to dlouholetý problém naší školy. V současné době působíme na čtyřech místech v Radotíně - ještě musím doplnit,že hru na varhany učíme v ulici Na Betonce v prostorách Farního sboru Českobratrské církve evangelické, kde se také odehrává část našich veřejných koncertů. Mým dlouholetým cílem a snem je mít všechny vyučované obory „pod jednou střechou“. Bylo by to výhodné z provozních důvodů, důležitou roli v tom hraje také ekonomika – všude platíme nemalé nájemné, ale hlavním důvodem je to, že by jednotlivé obory měly své stálé působiště, učebny by se mohly vybavit podle našich potřeb a představ, odpadla by nutnost dělení se o učebny s jinými subjekty a hlavně by se zlepšila spolupráce mezi jednotlivými obory. Naším cílem je, aby jednotlivé obory spolupracovaly, aby se spolupodílely na jednotlivých projektech. My to pochopitelně děláme, ale mnohdy je to velmi obtížně proveditelné. V současné době existuje studie na přístavbu směrem do zahrady ve Zderazské ulici, která zohledňuje naše potřeby. Dle mých informací se tento projekt nachází ve fázi, kdy MČ jako investor celé akce oslovuje majitele sousedních staveb a pozemků, kteří se k plánované stavbě musejí vyjádřit. Finančně by měla být celá akce zajištěna a nám jen nezbývá, než doufat, že se v dohledné době uskuteční.
Stavět v hudební škole bude asi dost náŕočné, především z hlediska hluku. Jak to budete řešit?
Pokud se samostatné výstavby týká, tak ta by musela probíhat za provozu. Je to namalované tak, že v zahradě vznikne několik propojených modulů, které budou spojeny se stávající budovou pomocí komunikačních krčků. Moduly se budou stavět v podstatě odděleně od stávající budovy a propojení pomocí zmíněných krčků by se provedlo během letních prázdnin.
Vraťme se ale ještě k hudbě. Učíte zobcové flétny a klarinet. Hrajete ještě také sám aktivně? Muzicírujete třeba doma s rodinou?
Já mám od mládí určitý zdravotní handicap, který mi neumožnil hrát v orchestru, tak že jsem se orientoval na učení, kterému se věnuji již zmíněných 36 let. Pokud jde o to muzicírování, tak mě provází celým mým životem a mnohdy ani nejde o zobcovou flétnu, nebo klarinet.
ZUŠ Radotím pořádá ročně desítky koncertů. Na co byste pozval milovníky hudby do konce června?
Rád bych pozval milovníky nejen hudby na několik akcí, které do konce školního roku máme. Jsou to jednak 3 absolventské koncerty (16.5. a 1.6. v sále KS U Koruny – od 18.00, 29.5. od 17.00 v Libeňském zámečku), dále by Vás mohlo zajímat vystoupení tanečního oboru, které je 23.5. od 18.30 v KS U Koruny, milovníky varhan bych rád pozval na koncert žáků varhanního oddělení, který bude 7.6. od 19.00 v kostele U Klimenta v Klimentské ulici, 30.5. pořádáme v rámci celorepublikového projektu ZUŠ OPEN den otevřených dveří, kde se představí všechny čtyři vyučované obory – hudební, taneční, výtvarný a literárně-dramatický. Koncertní sezonu zakončíme 20.6. od 18.00 v sále KS U Koruny. To byl jen výčet některých koncertů. Veškeré naše veřejné akce můžete najít na našich stránkách www.zusradotin.cz a já Vás na ně srdečně zvu.
