Mám rád komunální volby. Je to takové období rojení. To se z ničeho nic tři měsíce před termínem voleb vyrojí znalci dopravy, urbanismu, architektury, financí, životního prostředí a začnou na sociálních sítích zveřejňovat svá moudra.
Ti nejlepší zvládnou všechny obory během jediného večera. Stačí internetové připojení a k tomu svému ještě pár trollích účtů (například pirátský pan Nečas jich měl hned pět), a už to jede: "V Radotíně je všechno špatně, nic tu nefunguje, radnice je neschopná, lidem se tu nelíbí..." Jako bychom se najednou ocitli v jiném městě či spíše v jiném světě.
Tito samozvaní experti na komunální politiku (silní u klávesnice, neviditelní ve skutečnosti) se pak zjeví na kandidátkách. Většinu z nich nikdo nezná. Někteří tu bydlí jen měsíce, anebo ani to ne. Jako třeba lídr ANO pan Lazárek, jenž si „přestěhoval“ adresu z Chuchle do Radotína poté, co přišel befel shora: „Chcem kandidátke aj na šestnáctke.“ Jenže nebyli lidi, tak se nabíralo u Okamurovců a po místních hospodách, obchodech i po všech čertech.
Úsměvné je i to, co se objevilo ve stranických programech. „Chceme v Radotíně méně aut, více parkovacích míst, dostupné bydlení…“ Jasně, to chceme všichni. Ale jistě i pan zelený Pomahač musí vědět, že to není problém Radotína, ale celé Prahy, kde se prostě blbě parkuje a bydlí draze a zahuštěně, protože pravidla pro výstavbu určují Územní plán hlavního města Prahy a Pražské stavební předpisy a ne radnice městských částí. Když si pročteme jednotlivé programy, zjistíme, že ti, co se tlačí na radnici, ve svých plánech nic světoborného nemají. Asi proto, že v Radotíně už všechno, co dělá dobrou městskou část, je.
Já mám o volbě jasno. Kdo ne, může se poradit s inteligencí umělou. AI sice název strany, kterou volit, neprozradí, ale docela jasně navede, čeho se při rozhodování chytit, co porovnávat. Zkušenosti lidí, jejich kvality morální i manažerské, vizi a její naplňování, reálnost cílů v programech, schopnost navrhnout potřebné investice a zajistit jejich financování. Kreativitu, kontinuitu, aktivitu v místních komunitách.
Komunální politika má blízko k jedničkám a nulám, se kterými v podstatě umělá inteligence pracuje. Buď je někdo schopný, nebo není. Buď za vámi něco je, nebo ne. Můžete na sítích napsat stovky příspěvků o tom, jak je všechno špatně. Můžete natočit video u plné popelnice, můžete se vyfotit u praskliny v chodníku a hlásat: „Á, díra! Vidíte ji také, občané?“ Ale lávku přes Berounku tím nepostavíte. Školu nezvětšíte. Bezpečnost nezajistíte. A z facebookového lajku parkovací místo také nevytvoříte. Být v čele obce je zodpovědnost nejméně na čtyři roky, to není čtyřměsíční hra na sociálních sítích s dramatickými gesty, laciným populismem a prázdným obsahem.
Je jednoduché kritizovat. Těžší je něco skutečně dokázat. Nebo aspoň jasně sdělit, jak konkrétně to, co kritizuji, zlepšit. Aby to byla kritika věcná a ne věčná (že, pane Raku?).
V Radotíně se žije dobře. Myslím, že i těm, co před volbami záměrně vytvářejí falešný obraz naší městské části a sází na krátkou paměť spoluobčanů.
Vím, koho budu volit, kdo jsou pro mě jedničky, a kdo nuly.
Na viděnou u urny.
