Zatímco svět s vypětím všech sil bojuje s důsledky napadení čínským megavirem, v Radotíně vypukla jiná pohroma. Nejlepší pražskou městskou část rozřízly vejpůl  – na Sever a Jih – stavební práce na železniční trati.

Hned první den po spuštění „akce Zeď“ z dílny oblíbené státní organizace SŽDC se žáci, bydlící na Severu, nedostali včas do školy na Jihu. Nedrželi se radnicí doporučených tras a hranici mezi Severem a Jihem se snažili zdolat přes železniční přejezd. Závory ale byly spuštěny od půl osmé do čtvrt na devět.

Šraňky dokonce na čas rozdělily dvě rodiny. Když se po tři čtvrtě hodině závory zvedly, přeběhly přes koleje jen starší, rychlejší děti, zatímco dvě mladší děti s váhajícími maminkami zůstaly na jižní části přejezdu ve chvíli, co se znovu spustila světelná signalizace a závory začaly zase klesat. Pomocnou ruku plačícím ratolestem pohotově podali kolemjdoucí otec a syn Zídkovi, kteří díky dlouhým basketbalovým pažím vrátili děti přes koleje maminkám.

„Pusťte mě do Alberta, mají v akci turistickej salám,“ křičí u šraněk zhruba pětapadesátiletá žena kyprých tvarů ze South Tower (nejvyšší a nejhlučnější budovy Jihu). „Žrádlo je přežitek, madam, přesuňte se do Biily, tam je v akci Red Bull i rum,“ utrousí ledabyle mladík s ubalenou cigaretou v ústech, také Jižan, ale z Mramorky.

Mezitím se v tunýlku pod tratí na konci Prvomájové ulice střetla dvě auta a zablokovala průjezd mezi Severem a Jihem. „Nevíš, kdo má přednost, vole?“ „Už tu stojím půl hodiny, tak snad můžeš na chvíli počkat, chytráku,“ častují se nepěkně řidiči. Zácpa zvedla adrenalin osádkám čekajících aut v obou směrech. Vysedají z vozů a pouští se do sebe. Seveřané buší do Jižanů a naopak.

Kritická situace začíná být i na křižovatce u Koruny, v tu chvíli jediné fungující spojnici mezi Severem a Jihem. Do proudu aut mířících od Černošic se snaží vecpat auta ze Severu, vezoucí školáky na parkoviště u sportovní haly. Stejným směrem se ovšem vydal i nákladní automobil s vlekem. Velký nápis AUTOŠKOLA nevěští nic dobrého. Při odbočování k hale mladý řidič ze zemědělského učiliště najel do stánku se zeleninou a ovocem.

„Těžká nehoda zablokovala křižovatku u Koruny, všude je plno krve,“ čtou pohotovou zprávu na Radotínské drbně její fanoušci. Polovina z nich zprávu lajkuje, druhá běží ke Koruně. Ukáže se ale, že jde o neověřený drb, ke zraněním nedošlo, rudá barva na silnici je od rozmačkaných rajčat, malin a jahod, které vietnamští obchodníci dokáží sehnat i v březnu.

Starosta Karel Hanzlík svolává krizový štáb. Rada městské části se však nesejde celá, rozdělila ji zeď. Exilová část zasedá v Sokolovně. Starosta svolává na inkriminovaná místa Policii ČR i městské strážníky. Ti však rozdávají pokuty za chybějící parkovací hodiny před Albertem, státní policisté jsou povoláni do Jesenice, kde bojují s přesilou zlodějského gangu. Řízení křižovatek se ujímají starosta s místostarostou. Mají starost o bezpečí svých občanů - voličů.

Na Severu u Alberta a na Jihu před nádražím rozdává petiční archy opozice. Požaduje přeložení železniční tratě za Berounku, zprovoznění fontány před South Towerem, zbourání bazénu a vysazení pětiset kusů topolů na jeho místo.

Rekordní nárůst klientely během jednoho dne zaznamenává přední radotínský realitní agent Jan Fleischner, který zprostředkovává výměny bytů mezi Severem a Jihem.

V Beach baru je hezky teplo, na grilu rudne mleté hovězí, v kamnech se dopéká čerstvý jablkový závin a z reproduktorů se line swing. Dobře naladěný Zdeněk si zpráv o koronaviru, ani rozdělení Radotína zatím nevšiml a dál sní svůj sen o franšíze McDonalds.

Nakonec všechno dobře dopadne. Mekáč v Radotíně nebude, petici za zbourání bazénu podepíše jen šest osob, lidé se přestěhují zpátky do svých bytů, rodiče zjistí, že děti do školy trefí i pěšky a ze staveniště se vyloupne krásné nádraží, odkud pofrčí vlaky na vteřinu přesně.

Tak hlavně žádnou paniku!